SPOLEG: Přírodní a kulturní dědictví - Rakousko

Interpretace přírodního a kulturního dědictví v Rakousku očima osob s tělesným postižením

První z mobilit projektu Společně rozvíjíme region, kde žijeme /SPOLEG/ v rámci programu ERASMUS+ zavedla účastníky vzdělávacího kurzu do regionů Salzkammergut/Solná komora a Oberösterreich/Horní Rakousy v Rakousku, které mají co do interpretace přírodního a kulturního dědictví mnohé nabídnout. A nejen to! Obavy, zda se nám podaří vzdělávací kurz zvládnout, když účastníky kurzu jsou dvě osoby se závažným tělesným postižením, nás při přípravách doprovázely.

I když se zpočátku plánování mobility zdálo, že zapojení těchto osob bude ve vzdělávacím kurzu velmi náročné, opak byl pravdou. Koordinátor vzdělávacího kurzu program s pečlivostí naplánoval a dbal, aby byl od počátku až do konce vstřícný k potřebám právě účastníků s tímto omezením. Což ani ale vlastně nemusel, jelikož, jak se během účasti na aktivitách ukázalo, zde stále ještě panuje úcta a respekt ke stáří, ohleduplnost k osobám s tělesným omezením. A tak nějak, jako by to byla samozřejmost.

A náš rakouský koordinátor připravil opravdu pestrý program  – přírodní a bylinkové zahrady, bylinkářství, tradiční zahradničení, a mnohé další. Třešničkou bylo zřejmě poznávání nedotčené přírody na Zwölferhorn, kde se dá sice dostat i pěšky, ale to bychom asi v této sestavě nestihli ani do zimy.:) A z lanovky šel respekt, nastupovalo se totiž za jízdy!  „Jak se tam dostaneme? Já to nezvládnu.“, zněla slova paní Rozárky. Pozorný personál, který jak bylo zjevné, zde běžně vítá osoby s postižením, vylezl z velínu, jakmile tyto osůbky zahlédl. Stisknutím tlačítka lanovku zastavil, posečkal, až nastoupí, usadí se, a lanovku opětovně spustil. A právě takovýchto ohleduplných situací jsme zde byli svědky na každém kroku. Při placení parkovného po návratu z Zwölferhorn nám bylo sděleno, že znevýhodněné osoby mají parkovné zdarma. Wow! Zastávka na oběd v restauraci v St. Wolfgang, kde ještě před usazením ke stolu bylo zapotřebí navštívit toaletu. Personál, aniž byl dotázán, poznal, kam mají tyto osůbky namířeno, a ihned je sám zavedl kratší cestou přes restauraci k dané místnosti, automaticky přidržel dveře, dotazoval se, zda je vše v pořádku. Po návratu ke stolu se najednou objeví číšník s polštáři, které panu Josefovi umístil za záda, jelikož si všimnul, že se z důvodu hybnosti nemůže dostatečně narovnat u stolu, aby se mohl najíst či napít. Wow! A ohleduplný nebyl jen personál, ale všudypřítomní hosté, turisté. Jako bychom se ocitli v jiném světě.

Třetí den kurzu byl věnován bližšímu zkoumání kulturního dědictví města Hallstattu, které je společně s velkolepým obepínajícím pohořím Dachstein a Solnou komorou na seznamu Světového dědictví UNESCO. Zaparkovat zde v době letní sezony je nadlidský výkon. Ale jakmile si všimli, že jsme osoby s tělesným postižením, ihned nás nasměřovali do parkovací zóny vyhraněné pro tyto osoby, hned u vstupu do historického centra. A co více, koordinátorovi stačilo pár slov prohodit s hlavním správcem průchodu do historické části, kde je návštěvníkům vjezd automobilem zakázán, a světe div se! Správce povolil vjezd do historického centra, kde jsme zanechali vůz a mohli si tak naplánované aktivity programu prodloužit. Především si ale tyto aktivity z důvodu úspory osobní energie a námahy se jinak na dané místo dostat, dosyta užít.

Přesun do Horních Rakous proběhl po dálnici za doprovodu bubnování letního deště na kapotu auta. Účastníci místy podřimovali, místy rozebírali aktivity, kterých se účastnili, či zážitky, které si odnášeli, pozorovali krajinu, diskutovali nad hospodářstvím zdejších farmářů, jak zdejší důkladnost panovala kdysi i v našem kraji…, srovnávali, porovnávali. A bylo toho opravdu požehnaně.    

Zdejší krajina hýří pestrou biodiverzitou horské květeny, polétavého hmyzu, … zrak opravdu přecházel. „Je to právě ta příroda, kterou znám ze svého dětství a mládí…“, sdělují souběžně paní Rozárka a pan Josef.  Tolik druhů motýlů na malém kousíčku louky, modrásci, okáči, otakárci …., a těch vzácných planě rostoucích bylin, arnika, mateřídouška, orlíček, hvězdnice, hořeček, řebříček, kamzičník, chrpa..“, dodává paní Rozárka.

Mockrát děkujeme!

Josef Kretek, Rozálie Kretková

Odkaz na galerii zde.